KINO SOKOL

Fimfárum

01. - 31. května
české znění
Projekce tří animovaných filmů na motivy stejnojmenné knihy
Jana Wericha. Přijďte si připomenout nevšední filmy, za nímž stojí nymburská společnost Maurfilm.

Součástí projekcí trilogie Fimfára je i stejnojmenná výstava originálních filmových loutek a dekorací ve foyer kina.
Výstava je otevřená po celý měsíc květen, po - st vždy hodinu před promítání (dle aktuálního programu), čt - ne 15.00 - 22.00

Filmové projekce:
5. 5. Fimfárum Jana Wericha (16.00 / 50,-)



19. 5. Fimfárum 2 (16.00 / 50,-)



26. 5. Fimfárum: Do třetice všeho dobrého (16.00 / 50,-)



Výstava Fimfárum:

Jak se točí Fimfárum

Na počátku je – jako v Bibli – slovo. Nikoli však slovo Páně – Boží, ale slovo Páně – Werichovo. A to nejen psané, uložené v jeho knížce pohádek Fimfárum, ale – a to především – slovo jím samotným namluvené na gramofonové desky nebo do rozhlasu.
Před štábem, natáčejícím pohádky velkého klauna Jana, pak stojí nelehký úkol stvořit z těchto abstraktních slov konkrétní postavy, konkrétní prostředí, konkrétní příběhy.
Pro scenáristu je nejtěžší vymyslet architekturu příběhu tak, aby text namluvený před mnoha a mnoha léty, a to nikoli pro diváka, ale pro posluchače, nepůsobil papírově, ilustrativně, schematicky, ale vypadal tak, jako by byl napsán a namluven přímo pro film.
Po scenáristovi přijde na řadu režisér – mnohdy to bývá ta samá osoba jako scenárista. Slova literárního scénáře převede do filmové řeči obrázkového scénáře a domluví se s výtvarníkem, jak budou vypadat jednotlivá prostředí a „herci“. V případě Fimfára jsou to loutky.
Výtvarník vše vymyslí, nakreslí, namaluje – vytvoří výtvarné návrhy. Ty putují do odborných dílen, bez nichž se klasický loutkový film neobejde.
Nejprve je třeba vyrobit kovové kloubové skelety, napodobující kostry lidské nebo zvířecí, které musí vydržet bez poruchy a v „plné kondici“ tisíce a tisíce pohybů a ohybů, k nimž je nutí animátor, aby vytvořil iluzi pohybu a hry.
Kostra je potažena „masem“, u loutek nahrazeným dřevem, molitanem a jinými materiály, a posléze ve speciálním loutkovém módním salónu oblečena do miniaturního kostýmu, který musí vypadat, i při mnohonásobném zveličení na filmovém plátně, přirozeně a opravdově. Totéž platí pro miniaturní rekvizity, jichž je v každém loutkovém filmu nespočet.
Zvláštní pozornost vyžadují ruce loutek. Do nich se žádná kloubová kostra nevejde, a proto ji nahrazují tenké olověné drátky zalité latexem, který, po ztuhnutí ve formě, dá rukám potřebný tvar. Ruce loutek jsou většinou čtyřprsté. Uplést z drátu všech pět prstů je totiž nadmíru obtížné a zkušenost ukazuje, že tři prsty jsou málo, ale čtyři bohatě stačí. Protože olověný drát nevydrží zdaleka tolik pohybů jako kovová kostra, musí být loutky řešeny tak, aby se ruce mohly vyměňovat.
Nejdůležitější částí loutek jsou však jejich hlavy. I ty jsou často vyměňovací a hlavní postavy jich mívají několik. Díky tomu se mohou smát, plakat, rozčilovat – prostě měnit výrazy tak, jak to předepisuje scénář a vyžaduje děj. Hlava je opravdu „duší“ loutky, a proto jí konečnou podobu dává sám výtvarník filmu.
A pak přijdou animátoři a kameraman a všechno se to, buďto kamerou nebo digitální fotoaparátem, po jednotlivých okénkách natočí.
Život loutky připomíná život člověka. I loutka prožívá své chvíle slávy a chvíle zapomnění, i loutka postupně stárne. I když její kovová kostra vydrží hodně, přece jen nevydrží všechno, a tak i jí začnou časem vrzat a praskat klouby a vybledne jí kostým. Molitanové svaly atrofují a latexové ručičky nejprve popraskají a potom se rozpadnou na jemnou drť. Prach jsi a v prach se obrátíš.
Naštěstí pro loutky se čas od času najde parta nadšenců, která je znovu vytáhne na světlo boží, nasvítí reflektory, které tak milovaly, opráší jim kostýmy, vymění rozpadlé ručičky a uspořádá výstavu – přesně takovou, jaká je tahle.

Jiří Kubíček (scénárista)
MĚSTSKÉ KINO SOKOL
TYRŠOVA 6
288 02 NYMBURK
kadava@nkc-nymburk.cz
+420 602 366 477
(Neslouží k rezervaci)